Na Sicílii v 19. století bylo pěstování citronů nesmírně lukrativní, ale zároveň nebezpečné podnikání. Nejlépe to ilustruje skutečný příběh Gaspara Galatiho, majitele citronového sadu v oblasti Uditore nedaleko Palerma.
Každé ráno jsem vstával ještě za tmy. Vzduch byl chladný a voněl vlhkem a citronovými květy. Dělníci přicházeli pěšky z okolních vesnic, někteří bosí, jiní s opotřebovanými botami, ale všichni s tichou nadějí na spravedlivou mzdu. Vždy jsem je pozdravil, i když jsem cítil, jak mezi nimi a mnou visí neviditelná bariéra – možná strach, možná nedůvěra, možná obojí.
Rozdělil jsem práci: někteří šli sbírat zralé citrony, jiní se starali o zavlažovací kanály, další sekali plevel mezi stromy. Sběr citronů vyžadoval opatrnost. Každý plod musel být utržen tak, aby se nepoškodil. Věděl jsem, že na trzích v Palermu i v daleké Anglii poznají každou chybu.
Nad sadem se často pohybovali moji „strážci“. Měli chránit úrodu před zloději, ale pravda byla složitější. Někteří z nich měli blíž k místním mafiánům než ke mně. Někdy jsem měl pocit, že chrání spíš zájmy někoho jiného.
Poledne bylo časem krátkého odpočinku. Dělníci usedli do stínu stromů, vytáhli chléb, olivy, kousek sýra. Smáli se, povídali si, ale vždycky zůstávali ostražití. Já jsem většinou jen tiše pozoroval svůj sad a přemýšlel, jestli bude úroda letos dostatečná, nebo jestli se v noci něco stane.
Odpoledne práce pokračovala. Slunce pálilo, vzduch byl těžký a voněl citronovou kůrou. Dělníci byli unavení, ale nikdo si nestěžoval. Práce v sadu byla lepší než hlad.
Když se začalo stmívat a dělníci odcházeli domů, často jsem zůstal ještě chvíli mezi stromy. Procházel jsem sad, počítal koše s citrony a přemýšlel, komu budu muset zaplatit, aby byl další den klid. Strach z mafie byl všudypřítomný – nikdy jsem nevěděl, jestli v noci někdo neprořízne zavlažovací kanály, nezapálí stoh slámy, nebo mi neublíží.
Byla to práce krásná i krutá. Každý den jsem bojoval nejen s přírodou, ale i s lidmi, kteří si mysleli, že mohou rozhodovat o mém životě i o mém sadu. A přesto jsem měl svůj sad rád. Byla v něm vůně domova, naděje i strach – přesně jako na celé Sicílii v těch letech.
Na Sicílii v 19. století bylo pěstování citronů nesmírně lukrativní, ale zároveň nebezpečné podnikání. Nejlépe to ilustruje skutečný příběh Gaspara Galatiho, majitele citronového sadu v oblasti Uditore nedaleko Palerma.
Gaspare Galati byl vzdělaný muž, který po smrti svého švagra převzal správu rodinného citronového sadu. Brzy však zjistil, že jeho sad je pod neustálým tlakem místních mafiánů. Ti se snažili ovládnout výnosný obchod s citrony a vybírat od majitelů sadů výpalné výměnou za „ochranu“. Pokud někdo odmítl platit, hrozilo mu násilí či zničení úrody.
Galati brzy zjistil, že správce jeho sadu, kterého zdědil po švagrovi, je napojený na mafii a systematicky okrádá majitele – prodává citrony na vlastní účet a část zisků odvádí mafiánům. Když Galati správce propustil, začaly mu chodit výhružné dopisy a nový správce byl záhy postřelen. Galati se obrátil na policii, ale narazil na neprostupnou zeď korupce – mnoho policistů bylo s mafií propojeno a místo pomoci Galatiho pouze varovali, aby se „nepouštěl do nebezpečných vod“.
S rostoucím tlakem a hrozbami se Galati rozhodl prodat sad a i s rodinou uprchnout ze Sicílie. Jeho případ se stal jedním z prvních zdokumentovaných příkladů toho, jak mafie ovládla citrusový byznys a jak bezmocní byli tehdejší poctiví pěstitelé vůči jejím praktikám. Podobné příběhy se v té době odehrávaly po celé Sicílii – mafie zastrašovala, vydírala a ovládala celý řetězec od sklizně po export, zatímco státní moc byla slabá a často zkorumpovaná.
Příběh Gaspara Galatiho je výmluvným svědectvím o tom, jak se z ochrany sadů proti banditům stal systém organizovaného vydírání a jak v prostředí slabého státu a vysoké poptávky po citrusech vznikla a rostla sicilská mafie.
Na začátku července máte jedinečnou možnost se na tato místa podívat s námi! Dozvíte se o divoké historii citrusového byznysu, sicilské mafie a budete mít to štěstí, že s námi si můžete namísto tvrdé práce v sadu na žhnoucím slunci pod dozorem ozbrojených stráží vychutnat citronový limoncello spritz v bezpečí restaurací s vyhlídkami na krásnou krajinou.
