Kilauea - živý vulkán, který neustále vytváří nový povrch Země. Ležící na havajském ostrově Big Island, patří mezi nejaktivnější vulkány na světě. Ať už vás zajímá vulkanologie nebo chcete zažít jednu z nejmocnějších přírodních sil, Kilauea vás očaruje svou silou, krásou a vědeckou zajímavostí.
Kilauea byla přibližně před 300 000 až 600 000 lety podvodní sopka. Její vznik se váže na geologický jev zvaný havajský horký bod (Hawaiian hotspot). Je to proud rozpáleného magmatu vycházející hluboko z nitra Země, který postupně tvoří řetězec vulkanických ostrovů, jak se tichomořská deska posouvá přes tento „hotspot". Takto vznikly všechny havajské ostrovy a není náhoda, že jejich „směr" je do oblouku ve směru posunu tichomořské desky.
Kilauea se vynořila z oceánu teprve před 50 000 až 100 000 lety a postupně se zvedala vrstvami lávových toků. Dnes leží její vrchol ve výšce 1 247 metrů, ale skutečná hloubka vulkánu je mnohem větší. Její základna leží 8 až 10 kilometrů pod hladinou moře.
Kilauea patří mezi takzvané štítové vulkány. Na rozdíl od dramatických, vybuchujících kopců – stratovulkánů, jako Fuji nebo Vesuv – má Kilauea charakteristický široký a pozvolný sklon. Tuto formu vytváří tekutá bazaltová láva, která teče na velké vzdálenosti a vytváří rozsáhlé plochy spíše než vysoké kužele.
Vědecká zjištění posledních desetiletí odhalila něco překvapivého. Ačkoli se Kilauea zdá být pouhým „vyboulením" na jihovýchodním úbočí masivní čtyřtisícové sopky Mauna Loa, má vlastní nezávislý magmatický systém. Tento systém se rozprostírá více než 60 kilometrů pod zemský povrch až do samotného pláště Země. Kilauea a Mauna Loa nejsou propojeny. Každá má svůj vlastní zdroj magmatu.
Magmatický systém Kilauey je složitý. Obsahuje hlavní magmatickou komoru, druhotné rezervoáry a kanály. Je to jako oběhový systém v těle, kterým prochází láva místo krve.
Z těchto komor vycházejí dvě hlavní zóny trhlin. Východní zóna trhlin se rozšiřuje od vrcholu směrem k jihozápadu. Jihozápadní zóna trhlin vede také od vrcholu směrem k jihozápadu, ale jinou cestou. Tyto rifty nejsou jen pasivní trhliny. Jsou to aktivní systémy, kde se zemská kůra roztrhává a tlačí se do ní magma. Tam se často zrodí erupce mimo hlavní kráter.
Kilauea vyvrhuje především bazaltovou lávu - čedič. Je to nejběžnější typ magmatu na Zemi, který vzniká z částečného roztavení pláště. Tato láva obsahuje méně oxidu křemičitého než jiné typy, takže je velmi tekutá. Může téct na vzdálenost desítek kilometrů.
Zajímavostí je jev zvaný Pele's Hair. Jsou to ultratenká vlákna „vulkanického skla“. Vznikají, když se kapičky lávy rozstříknou do vzduchu a rychle se ochladí. Na zemi pak připomínají chomáče vlasů. Jsou přírodní variantou průmyslově vyráběné minerální vaty. Během silných erupcí se tato vlákna rozšiřují do okolí, někdy až sto kilometrů od zdroje.
Před příchodem evropských osadníků byla Kilauea pro Havajce posvátným místem. Považovali ji za sídlo Pele, bohyně vulkánů. První vědecká pozorování přinesli evropští misionáři v 19. století.
Britský misionář William Ellis navštívil Kilaueu v červenci 1823. Zapsal si detailní popis toho, co viděl: „Před očima se nám objevila ohromná propast. Měla tvar půlměsíce a její rozměry byly ohromné. Dno bylo pokryto rozpálenou lávou a z více míst se ozývaly zvuky a výbuchy plynů. Zem kolem nás vibrovala."
Ellis byl jedním z prvních Evropanů, který viděl a zdokumentoval erupci Kilauey. Mezi lety 1823 a 1894 zde existovalo trvalé jezero lávy. Postupně se zmenšovalo a shromažďovalo se blíže k dnešnímu Halemaʻumau kráteru.
Dne 14. listopadu 1959 se kráter Kilauea Iki stal jevištěm jedné z nejdramatičtějších erupcí, kterou věda pozorovala. Po měsících zvýšené seismické aktivity se v zemi otevřela půlkilometrová štěrbina.
To, co následovalo, bylo neuvěřitelné. Lávové gejzíry vystřelovaly do výšky až 580 metrů. Během pěti týdnů proběhlo 17 jednotlivých erupcí. Z vrcholu erupce vznikl nový sopouch jménem Puʻu Puaʻi, což znamená „tryskající kopec". Vyrostl do výšky 70 metrů.
Zajímavostí je, že návštěvníci dnes mohou sejít do kráteru Kilauea Iki na dno a procházet po již ztuhnuté lávě. Toto místo mělo kdysi teplotu přesahující 1 000 stupňů Celsia.
V noci 3. ledna 1983 se na východní zóně trhlin otevřela čtyřkilometrová štěrbina. Z ní během následujících let vyrostl nový sopouch Puʻu ʻōʻō. Dosáhl výšky až 255 metrů. Co začalo jako krátká erupce nakonec přineslo 35 let nepřetržité vulkanické aktivity.
Prvních tři a půl roku probíhala erupce s přestávkami. Přibližně každé tři až čtyři týdny se objevily lávové gejzíry tryskající obvykle méně než 24 hodin. V červenci 1986 se erupce „přestěhovala" o dva kilometry dál na Kupaianaha, kde následovalo pět let neustálého proudění lávy.
Tato erupce byla pro vědu revolucí:
Rok 2018 přinesl jednu z největších vulkanických událostí za poslední staletí. V dubnu 2018 se dno kráteru Puʻu ʻōʻō propadlo. Tímto se skončilo 35leté eruptivní období. Ale to byla teprve první část příběhu. Když se vrchol vyprazdňoval, magma se začalo pohybovat hluboko pod zemí. Mířilo do nižší východní zóny trhlin, do distriktu Puna, kde žilo více než deset tisíc lidí.
Následující dva měsíce se staly nejintenzivnějšími. Mezi 3. květnem a 4. srpnem 2018 Kilauea vypustila svou největší erupci za nejméně 200 let. 24 štěrbin se otevřelo v úseku dlouhm 6,8 kilometru. Štěrbina číslo 8 se stala hlavní. Lávové gejzíry dosáhly 60 metrů a láva se valila objemem přesahujícím 100 kubických metrů za sekundu. Během pěti dnů překonala láva 13 kilometrů a dosáhla oceánu. Nově vzniklá země rozšířila ostrov o 350 hektarů nové pevniny na východě ostrova. Bylo zničeno přes 700 domů.
Zatímco níže položený sopouch chrlil magma, vrchol Kilauey procházel vlastní dramatickou změnou. Odtokem magmatu se prázdný prostor zhroutil. Zem uvnitř vrcholové kaldery se propadla.
Přibližně každých 28 hodin se zem posunula o metry. Celkem bylo zaznamenáno přes 60 000 zemětřesení. Halemaʻumaʻu kráter se zřítil o 400 metrů a vytvořil jednu z největších změn v topografii vrcholu za poslední staletí.
Od 23. prosince 2024 je Kilauea v novém eruptivním období. Erupce se odehrává v Halemaʻumau kráteru, což je poměrně bezpečné místo pro pozorování v chráněné oblasti Národního parku.
Aktivita je charakterizována erupcemi s lávovými gejzíry. Erupce trvají v rozmezí několika hodin až týden. Mezi erupcemi jsou několikadenní přestávky, během nichž se magmatická komora znovu „nabíjí". Průměrně se objeví jedna erupce za týden.
V říjnu 2025 vytryskly gejzíry obzvláště vysoko. Gejzír z jižního sopouchu dosáhl 455 metrů, ze severního pak 330 metrů. Toto byly dosud nejvyšší gejzíry za poslední dobu. Poslední erupce v listopadu 2025 vyprodukovala gejzír vysoké 330 až 360 metrů z jižního sopouchu a 300 metrů ze severního.
Od roku 1912 dohlíží na Kilaueu Observatoř havajských vulkánů. Začínala jako malá stanice a dnes je jednou z nejpokročilejších vulkanických observatoří na světě.
Síť monitoringu obsahuje:
Kilauea není jen láva. Chrlí také obrovské množství oxidu siřičitého. Při erupcích to jsou desítky až stovky tisíc tun denně.
Když se oxid siřičitý dostane do atmosféry, reaguje s vodní párou a tvoří takzvaný vog (vulkanický smog). Při bezvětří zůstává v oblasti a ohrožuje zdraví.
Studie v oblastech s vysokou expozicí vůči vogu zaznamenaly:
Pro osoby se srdečním onemocněním a onemocněním plic, těhotné ženy a malé děti je vog zvlášť nebezpečný.
Kilaueu navštívíme během naší cesty na přelomu ledna a února 2026 a přidáváme pár doporučení, jak ji bezpečně pozorovat.
Hawaiʻi Volcanoes National Park je otevřen 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Zde jsou základní informace:
Držte se na vyznačených stezkách. V okolí se mohou nacházet skryté lávové tunely, tenké vrstvy lávy a tím i riziko propadu.
Vyhněte se uzavřeným oblastem. Mapa a značení na stezkách ukazuje terény zavřené kvůli vulkanické aktivitě, vysoké teplotě nebo nebezpečnému plynu.
Při túře noste pevnou obuv. Vulkanická hornina je ostrá, křehká a nestabilní. Hrozí riziko pádu a snadného poranění.
Vulkanické plyny jsou hlavní nebezpečí. Viditelné emise jsou především oxid siřičitý a oxid uhličitý. Oxid siřičitý může být smrtelný pro lidi s respiračními nebo srdečními problémy. Těhotné ženy, malé děti a starší lidé jsou zvlášť zranitelní. Pokud cítíte pálení v očích, v krku nebo máte závrať, okamžitě opusťte oblast.
Vrchol je ve výšce 1 247 metrů. Může být chladný i v létě. Vezměte si lehkou bundu a dlouhé kalhoty. Změny počasí jsou opravdu časté a déšť může střídat slunce během minut. Pevná uzavřená obuv je nutnost. Chraňte se také proti slunci čepicí, slunečními brýlemi a případně opalovacím krémem. Dodržujte pitný režim.
Park je otevřen 24 hodin denně. Vyrážíte-li na noční pozorování lávy, vezměte si baterku, ideálně čelovku. Sledujte značení stezek a dávejte pozor na nerovném terénu.
Budete-li mít štěstí, uvidíte lávové fontány dosahující výšky až 300 metrů. Jsou viditelné ve dne i v noci. A právě v noci vytváří rozžhavená láva červeno-oranžový lesk, potoky a jezírka skvěle viditelná i z dálky.
Během naší havajské cesty plánujeme návštěvu Kilauey jako jeden z vrcholů vašeho pobytu. S naším zkušeným českým průvodcem si nemusíte dělat starost s organizací výletu, jako vždy se o vše postaráme my.
Leden a únor jsou nejlepšími měsíci pro pozorování velryb u havajských břehů. Desetitisíce velryb se v těchto měsících shromažďují na Maui. V našem programu kombinujeme aktivní sopku s pozorováním velryb. Máte tak dva zcela opačné, ale stejně nevšední přírodní zázraky na jedné cestě.
Kilauea vám ukáže něco vzácného. Uvidíte živou sílu, která neustále tvoří naši planetu. Každá erupce je výrazem síly, která připravuje Zemi na další miliony let. Není to jen historické místo. Je to přítomnost, budoucnost a věda konvergující v jednom místě.
Jakmile stanete na okraji kráteru této sopky, pochopíte, proč je Havaj jedním z nejúžasnějších míst na Zemi. Připravte se na zážitek, který změní váš pohled na naši planetu.
