Lofoty jsou tím druhem místa, které se vám vryje do paměti už při prvním pohledu. Divoké hory se zde zvedají přímo z moře, fjordy jsou hluboké a temné, zatímco rybářské vesnice jako by zamrzly v čase.
Náš pobyt začal v hlavním městě souostroví, Svolværu, pokračoval přes dramatickou krajinu ostrova Vestvågøy a vyvrcholil v ikonické vesnici Reine, kde jsme stáli na vrcholu Reinebringen s pohledem, který zastavil čas.
První dojem ze Svolværu? Nekonečný prostor a čistý vzduch, který voní mořem a borovicemi. Připluli jsme sem v podvečer, kdy slunce házelo zlatavé odlesky na hladinu fjordu. Přístav byl plný rybářských lodí, které pomalu ukončovaly svůj den. Po rychlém ubytování jsme se vydali na první objevování – krátkou procházku k Svolværské koze, legendární skále, kterou zdolávají odvážní horolezci.
Když jsme druhý den ráno vyrazili na skutečný trek nahoru, vítr nám svištěl kolem uší, zatímco pohled dolů na přístav byl čím dál úžasnější. Z vrcholu jsme viděli, jak se malé červené rybářské domky krčí mezi horami a mořem – klasická pohlednice z Lofot.
Z hor jsme zamířili do vesničky Henningsvær, která je rozeseta na malých ostrůvcích propojených mosty. Nejvíc nás uchvátil pohled na legendární fotbalové hřiště – ano, fotbalové hřiště! Hřiště, které leží na malém skalnatém ostrůvku uprostřed moře, je snad nejikoničtějším místem svého druhu na světě. Tady jsme si dali přestávku v útulné kavárně a ochutnali místní vafle s hnědým sýrem. Chutná to zvláštně, trochu sladce a trochu slaně, ale jakmile si zvyknete, stane se to vaší novou závislostí!
Následující den nás čekal jeden z vrcholů celého výletu – plavba na mořských kajacích. Oblékli jsme si nepromokavé obleky, nasedli do kajaků a vydali se na hladinu. Pádla jemně rozrážela křišťálově čistou vodu, když jsme se blížili k malým skalnatým ostrůvkům. Najednou nad námi zakroužil mořský orel. Když se prudce snesl dolů a vytáhl z vody rybu, bylo to jako scéna z dokumentu National Geographic. Drželi jsme pádla v rukou a ani nedýchali.
Další zastávkou byl Nusfjord, stará rybářská vesnice, kde jsme se podívali do místních domků a dozvěděli se více o tradici sušení tresky. Ten specifický zápach tresky sušící se na dřevěných konstrukcích nás provázel celou cestu!
Ale opravdová třešnička na dortu přišla v Reine. Po krátkém, ale strmém výstupu na Reinebringen se před námi otevřel pohled, na který se nezapomíná. Hluboké fjordy, ostré vrcholky hor a malinké domky na pobřeží – norská dokonalost v jednom obrazu.
Než jsme opustili tuto magickou oblast, čekala nás ještě návštěva sobí farmy. Místní Sámové nám vyprávěli o svém životě a ukázali nám tradiční chov sobů. Mít soba na dosah ruky a cítit jeho teplý dech na rukavicích byl zážitek, který nám připomněl propojení člověka s přírodou. Večer jsme zakončili večeří ve vyhlášené restauraci, kde jsme ochutnali sobí steak – maso bylo jemné, šťavnaté a dokonale kořeněné. Když jsme poté seděli v teple a venku padal první sníh sezóny, bylo nám jasné, že Lofoty v nás zůstanou navždy.
Základní údaje o Lofotech:
Rozloha souostroví:
přibližně 1 227 km²
Nejvyšší bod:
Higravstinden, 1 146 m n. m.
Počet obyvatel:
přibližně 24 500
Hlavní město souostroví:
Svolvær
Časové pásmo:
UTC+1 (v létě UTC+2)
Jazyk:
norština (ale anglicky se domluvíte bez problémů)
Náboženství:
převážně protestantismus
Administrativní oblast:
kraj Nordland, Norsko
První zmínky o osídlení:
kolem roku 6 000 př. n. l.
Měna:
norská koruna (NOK)
Nejlepší období k návštěvě je od června do září, kdy panuje polární den a slunce skoro nezapadá. V zimě je naopak šance spatřit polární záři, ale počítejte s chladnějším a méně stabilním počasím.
Počasí na Lofotech je proměnlivé, proto doporučujeme vrstvené oblečení, nepromokavou bundu a kvalitní trekové boty. Na kajaky či výlety lodí se hodí rukavice a čepice, i během léta.
Používají se zásuvky typu F s napětím 230 V a frekvencí 50 Hz, což je stejné jako v ČR. Adaptér tedy není nutný.
Žádná povinná očkování nejsou vyžadována. Lofoty jsou velmi bezpečné, ale počasí se může rychle změnit – sledujte předpověď a buďte připraveni na náhlý vítr či déšť.
