Ačkoliv si většina lidí jen při vyslovení slova Írán představí ty nejhorší cestovatelské scénáře, můžete zůstat v klidu. Pokud o některé zemi na světě platí, že předsudky neplatí, je to 100% Írán. Nechte tedy noční můry spát a minimálně se podívejte na pár fotek, které Michal pořídil při své červnové cestě do bývalé Persie.
Do Iránu jsme se vydali hlavně kvůli horám. Ačkoliv se to nezdá, výlet do hor je ideální způsob jak poznat nejlépe kulturu navštívených zemí. Odpoutáte se od shonu hlavních turistických tras a snáze se setkáte s obyčejnými lidmi, jejich zvyky a způsobem života. Tento způsob se nám osvědčil v Gruzii, na Ukrajině i Kyrgyzstánu, a proto jsme i v Íránu vyrazili do hor.
Írán je mezi lidmi, kteří ho navštívili, pověstný neuvěřitelnou pohostinností místních obyvatel. Po zkušenostech z Kyrgyzstánu jsme čekali, jestli mohou někde žít ještě přátelštější lidé. Hned několik prvních dní nás přesvědčilo, že mohou. V Iránu jsme během první části našeho výletu a času, který jsme plánovali strávit v horách, chtěli spát tzv. pod širákem. To se nám v podstatě ale povedlo jen jednou, protože v ostatních případech jsme byli vždy pozváni na nocleh k někomu domů, v některých případech se návštěva neobešla bez večeře. Někteří neváhali vyklidit svůj dům nebo byt a jít spát k přátelům, abychom měli dostatek místa a pohodlí.
V první půli naší cesty jsme se vydali přes pohoří Taleš k horské vesničce Masuleh, zapsané na seznam Světového dědictví UNESCO. Poté jsme s malou zastávkou u středověkého hradu Rud-khan pokračovali do údolí Alamut prozkoumat slavné sídlo řádu Assasínů, ale hlavně překročit pohoří Albroz ke Kaspickému moři. Obloukem jsme se pak vrátili do Teheránu, kam jsme dorazili den po teroristických útocích. Na každodenním životě místních se však nic nezměnilo, jen se oproti první návštěvě objevilo v ulicích o něco více vojáků a policistů.
Hlavním cílem pro čas, který nám v Íránu zbýval, bylo město Esfahán, známý jako nejkrásnější město Íránu. Esfahán je opravdu jedno z nejkrásnějších měst, které jsme viděli mimo Evropu. Samotný Velký bazar může lidem milujícím nákupy zabrat několik hodin. Imámovo náměstí a jeho okolí pak doslova bere dech. Paláce Aali Qapu a Hašt Beheš nebo Páteční mešita patří mezi skvosty perského dědictví. Díky návštěvě v období ramadánu jsme navíc měli příležitost pozorovat Esfahán z různých perspektiv. Přes den se jevil jako město duchů - prázdné ulice, zavřené obchody i restaurace, minimum turistů. Po západu slunce se však všichni obyvatelé města přesunuli do ulic a zabrali spolu se svými přáteli a rodinami každý kousek zelené plochy, kde do pozdních nočních hodin hodovali a užívali si horkých letních nocí.
Nejzajímavější zážitky nám ale vždy zprostředkovali srdeční místní obyvatelé a rozhovory s nimi. Ani sebevětší introvert se interakci s Íránci nevyhne. A tak jsme měli možnost podívat si s teheránským strojním inženýrem o kvalitě školství, s mladým horalem o povinné vojenské službě v armádě, manažerem íránské diskotéky v Dubaji o vládě a zhodnocení investic v Íránu, skupinkou studentů ve městě Zanjan o problematice předmanželského sexu a výhodách žen vůči budoucím ženichům, kvalitě produktů dodávaných v minulosti do Íránu Zbrojovkou Brno nebo s babičkou v horách o výrobě medu a čaje.
