Auto necháváme v podzemních garážích v hraničním španělském městě La Línea de la Concepción. Na Gibraltar je to odsud pěšky asi čtyři sta metrů. Samozřejmě se dá do města vjet i autem, ale parkovací místo můžete hledat třeba i hodinu. Za bývalou hraniční budkou rychle přecházíme ranvej mezinárodního letiště, jinudy se po souši na Gibraltar dostat nedá. Jinde na světě tohle neuvidíte.
Na Gibraltar jsme si vyčlenili jeden den, podobně jako většina ostatních turistů. Po přechodu letištní plochy jdeme stejným směrem jako ostatní. Míříme rovně značenou zkratkou na ulici Main Street – hlavní obchodní tepnu města. Celá, téměř dva kilometry dlouhá ulice, je pěší zónou a velkým turistickým divadlem, jemuž tvoří kulisy městské domy postavené v různých stylech.
Prohlídka celé skály je opravdu impozantní a výhledy jsou úchvatné. Pravděpodobně již při výstupu narazíte na zdejší „mazlíčky“, jimiž jsou makakové. Tyto opičky, jejichž jediná kolonie v Evropě žije právě zde, jsou pod bedlivou ochranou místních obyvatel. Možná za to může legenda, podle níž bude Gibraltar pod britskou nadvládou tak dlouho, dokud zde budou žít tito tvorové. Podle mého názoru si je hýčkají z čistě ekonomických důvodů, protože vidět opice v Evropě v takřka přirozeném prostředí, je skutečná rarita.